pondělí, 22. listopadu 2004, 22.22
Dýmky – to je potěšení zajít do obchodu, dívat se na dvacet dýmek, pak obyčejně odejdu, dvě tři si zapamatuju, vrátím se ještě jednou a konečně se rozhodnu. Jo – potěšení.
Karel Kníže Schwarzenberg, rozhovor s JXD, Reflex 47/2004
Dnes jsem ve schránce našel malý balík s razítkem Danmark post, Svendborg. A v balíku CD-ROM formátu kreditní karty: Explore the World of Mac Baren. Multimediální – pravda, propagační a tudíž jednobarevná – encyklopedie pro kuřáky dýmek. Milá pozornost od výrobce mého oblíbeného tabáku.
Udělal by pro mě něco takového Tabák Kutná Hora? Těžko. Tahle vstřícnost je další z rozdílů mezi světy cigaret a dýmek, které nekuřáci bůhvíproč považují za sousedící.
V posledních dnech slyším stejné volání jako pan kníže. Googluju do zblbnutí, cestou ze školy okouním v dýmkařsvích na Masaryčce a na Panské. Má petersonka do začátků by už potřebovala kamarády. Padlo mi do oka pár savinellek: Deco, Moka a Porto Crevo; škoda, že jsou docela drahé a hůř k dostání.
Volba zatím padá na Danske Club Vario 13; nevypadá vůbec špatně, a za ty peníze... Vidím to jako živé: Březen, první pořádný výlet za město s pořádnou punčochou, uprostřed řeči zašmátrám v kapse, vytáhnu sáček a ze sáčku dýmku napěchovanou něčím lehounkým, zapálím, zeptám se Kde jsme to přestali...
Jenže von je listopad. Pitomej blbej listopad. Takže zatímco se Phantasie obrací k zimě zády, já volám: Probafejme se až do jara!
(A potom že reklama na tabák nemá vliv na mládež. Ničí si zdraví, vyhazují peníze a píší spoty bez point.)