středa, 31. března 2004, 00.38
Není toho tady víc,
než náprstek soucitného vína.
Když už s pohárem se zakláním,
závrať z něho ať mou hlavu stíná!
(…)
Oldřich Mikulášek, Šokovaná růže, 1969
Ono tu toho opravdu moc není. Dokonce i to víno odjelo na dovolenou, protože se nemá rádo s panem Brufenem a paní Zyrtecovou, zastavujícími se u mě každý večer na návštěvu.
Naposled mi bylo opravdu hezky minulý čtvrtek na plese Křenky. Od té doby už to jde od desíti k pěti; mám rýmu, bolí mě hlava, mizerně spím a ve dne se potom nedokážu na nic soustředit…
Večer jsem zašel na závěrečné promítání Dnů evropského filmu; Čas vlků byl smutným důkazem toho, že i Evropani můžou natočit nudný a povrchní katastrofický film. Haneke mě zklamal, hodlám mu ale dát ještě jednu šanci (Pianistka by nemusela být špatná).
Kéž bych věděl, kam jsem zabordeloval Bookends nebo aspoň Parsley, Sage, Rosemary & Thyme; tahle pitomá nálada potřebuje adekvátní soundrack…
(Příspěvek, prosím, berte jako vysvětlení toho, že to tu zrovna neklokotá životem.)