pátek, 16. dubna 2004, 03.22
Tož tak:
- Hledám opravdovou hudbu. Už mám po krk těch sentimentálních sraček, které se teď protáčejí věží; kdo má pořád dokola poslouchat Yorkeovy nářky a zdýmeného Lennona snícího o lepším světě? Potřebuju muziku od podlahy; ne vykastrovaný produkt do kytek mířící taneční scény, ne bastarda vzešlého ze spojení člověka a počítače, ale něco skutečného. Snad etno, ne ale etno nohsledů Manu Chaa, prodávané v etnoobchůdcích s peruánským lidovým uměním vyrobeným v Číně. Rád bych někde objevil pár singlů nedoceněného génia indické rockové scény 60. let (který umřel hladový a neznámý, protože svou hudbou předběhl celou generaci) anebo přišel k deskám irské zpěvačky sarkastických antikatolických protestongů z let sedmdesátých (která sice neumřela, ale nikdo o ní nestál, protože punková generace jela po hustěji osrstěné a lépe vyslovující Patti Smith). Ani nemluvím o současnosti: z nějaké garáže se přece musí ozývat lo-fi písničky, které by ráno dodaly chuť do života a večer do psaní…
- Hledám magickou holku. Těžko se vyrovnávám s tím, že Gretchen z filmu Donnie Darko a Martina z Přátel kopretiny nikdy neexistovaly. To fakt v radiu patnácti kilometrů (raději doprovázím domů než na vlak) není jediná holka s hlubokýma očima, pusou jako malinou a nosem s rozkošnou vlnkou uprostřed hřbetu (toho si nevšímejte, úchylka…)? Koc, která by svou emancipaci nedokazovala manýry hovězího? Sebevědomá, sebejistá, svá – a přitom nesobecká bytost? Dívka s rozhledem a s vystupováním? S vyřešenou minulostí – ať už ta minulost byla jakákoliv (pokud ovšem nebyla odžita v mužském těle…)? Pěkná jako obrázek? A hlavně – s pochopením pro kluka, který na sobě pozoruje sedm z deseti nejčastějších příznaků schizofrenie?
- Hledám novou drogu. Cigarety mi krátí dech a ruinují rozpočet; kafe se chová panovačně k mému metabolizmu, po čaji mě bolí hlava; zakouřit si dýmku a pak ji vyčistit je práce na hodinu a půl, doutník během přestávky taky nestáhnete; alkohol mi zabíjí příliš velké množství mozkových buněk; sporty mě nebaví; tráva není dobrá pro mou křehkou duševní rovnováhu a po hašiši mám nepříjemné halucinace… Nejsem debil, abych zkoušel něco silnějšího – je tu však určitá potřeba uměle si upravovat psychické a fyzické stavy. Kdyby EU nešla po žvýkacím tabáku, měl bych jasno… :-/
- Hledám brigádu. Psát tak zas do nějakého časopisu jako kdysi do Ty & Já (smějte se, blbečkové – kdo z vás ale měl v šestnáti někde vlastní rubriku a dostával pětibábu za jednu stránku?), to by bylo… Obě ruce mám levé, specializaci prakticky žádnou (přesněji řečeno – nevyznám se v ničem, co by mohlo někoho zajímat), jen ta huba není líná (a navíc je trénovaná a má odbornou průpravu); co jiného se z toho dá vykouzlit?
Komentáře (17)