pátek, 7. ledna 2005, 11.01
Tak dlouho jsem to učení flákal – až jsem nakonec musel začít brát nootropika, která doporučuje Enimen. Krize.
První pilulka Geratramu ve mně probudila euforii. Na včerejší konzultaci jsem začal z ničeho nic citovat McLuhana. To se mi naposled stalo… na Silvestra.
Tělo potřebuje proteiny, tak jsem se cestou ze školy stavil ve zdravé výživě na Veveří:
M.: Dobrý den, vedete hmyz?
Slečna: Hmyz? Jako třeba nějakou včelu byste chtěl?
M.: Nene, cvrčky anebo moučný červy, k jídlu.
Slečna: Šmarjá, vy to chcete jest?
Tak jsem se rozloučil a nechal ji tam, chuděrku, stát s vyvalenýma očima.
A neříkejte mi, že to, že jsou broučci malí, neznamená, že při vhození na rozpálenou pánev netrpí. Neposlouchám vás. Ne-pos-lou-chám vás!
Druhá tableta mě uspala. Probudil jsem se asi po hodince, s čuňou přilepenou na kapitolu o renesanci.
Teď jdu do třetí, a když nezabere, zas v tom budu sám se svou roztěkaností, chabým intelektem a absencí disciplíny.
Ještě, že mi to je po těch prášcích jedno.