sobota, 12. června 2004, 02.34
My vysokoškoláci jsme zvláštní plémě.
Chlastáme, kouříme, chodíme na koncerty, putujeme po festivalech, baťůžkujeme po Evropě, bereme obchody se snowboardy útokem.
Jakmile ale senát napadne, že bychom mohli na studium přispět šesti stovkama měsíčně, jsme ti nejnuzejší a nejpotřebnější.
Opravdu nemůžeme jít jednou za týden na hodinu a půl doučovat nějakého gymnazistu. Nemáme čas. Šprtáme. Furt.
Opravdu se zapisujeme na tři vysoké zaráz s úmyslem všechny je dostudovat, a ke všemu skvěle. Opravdu by nás nenapadlo si po jednom semestru vybrat tu největší flákárnu. A že kvůli tomu dva další maturanti půjdou na jazykovku a zaplatí pětadvacet tisíc? Není mozek jako Mozek, že.
Opravdu si nemůžeme nikde půjčit, a pak to s rezervou splatit během prvního roku pracovního nasazení.
Opravdu to vrátíme na daních; pravda, v úplně jiné zemi Evropské unie, ale ono se to sem přece nakonec nějak dokutálí.
Opravdu se z České republiky, a Brna zvlášť, nestává cíl vzdělávací turistiky Slováků.
Opravdu jsme ta největší naděje republiky, takže je zapotřebí do nás něco vložit. A až se jednou dostaneme k moci, natiskneme spoustu nových peněz, a pak bude na všechno. Ejchuchů.