pondělí, 5. července 2004, 19.14
Jsem upřímně rád, že mám maturu za sebou. Byla z toho, o co jsem se zajímal, byla v pohodě, byla bez matematiky.
Nic proti matematice; ta věda je krásná, nepostradatelná a zábavná.
Jenomže matematika a středoškolská matematika nejsou to samé.
To první nabízí nepřeberné množství způsobů zkoumání kvantity a kvality, učí přesnému vyvozování důsledků z příčin a příčin z důsledků. Matematiku si lze představit jako ruku šmátralku schopnou prohmatávat místa, kam zatím nedohlédla lidská zkušenost a přímé poznání; je to pilířštější pilíř evropské civilizace než křesťanství s judaizmem dohromady, takmer dokonalá mapa pro cestování po souvislostech všech jevů, které nás obklopují, které námi procházejí, a kterými sami jsme.
To druhé v žácích a studentech systematicky likviduje víru v nalézání kompromisů, upřednostňuje analytický přístup před komplexním vnímáním, roubuje listnatý strom analytického myšlení větvičkami z digitálního jehličnanu (pro diskutabilní výhodu neopadávání, tedy objektivity), hlásá dogma jediného správného výsledku, vždy a všude; osnovy nereflektují historický vývoj matematiky, který je úžasným odrazem historického vývoje samotného lidského myšlení. A hlavně: Středoškolská matematika je tak neuvěřitelně odtržená od ostatních věd, že se nad tím člověku chce brečet. Nepřestává být mapou souvislostí – je to ale mapa slepá, mapa, s níž dá velice snadno zabloudit ke kvantitativnímu tmářství (aneb »čím vyšší HDP, tím lepší země«).
Drťte dušičky středoškoláků povinnou maturitou z matematiky a ze škol budou lézt ještě větší debilové, než teď (nevyhazujte za poštovné, sám se považuju za takového debila, a ještě dlouho mi vezme, než ze své mysli vypleju ne-vědomosti ze střední školy).
Měl jsem na střední výborného profesora matematiky. Přesahujícího. Ne všichni ale mají to štěstí.
Odteď už tu vyhlašuji léto. Žádná politika, žádná škola, žádné peníze, jen záznamy z cest a pitek a spousta fotek krásných děvoček.
Mnohem stručněji a trefněji povinnou maturitu z matematiky »odmítl« Petr Koubský:
Proti »matice«, jak vypadá dnes, zvedám vysoko ruku. Neuznávám argument, že učí logicky myslet: s většinou lidí dělá pravý opak. Logicky (přesněji řečeno: správně) myslet se lze naučit v rámci výuky čehokoli – cizího či vlastního jazyka, dějepisu či molekulární biologie genu. Ví-li učitel, jak na to a má-li žák motivaci.