Kyselé okurky

  1. Michal Kašpárek
  2. Satori v Brně

čtvrtek, 30. prosince 2004, 13.18

Po dlouhé době opět upozorňuji: Člověk v hnědých manšestrácích a šedé mikině, který dnes nad ránem v Livinu předváděl epileptic dance, jsem nebyl já, ale mé zlé dvojče, Serjoža. Vyváděl toho víc, lump. A to jeho chování k ženám!

Noci s hudbou vínkem už jsem zrušil, točené pivo jsem měl za poslední měsíc jednou. Až pak včera – a hned skoro metr. Asi tušíte, jak mi je.

To máte tak: T. po Novém roce odjíždí šířit slávu české ekonomie (sic) do Finska, vrátí se až v červnu, a to už budu kultovní nezávislý filmař (kamera by mohla být do dvou měsíců, F., J. a K.!), který se prostě nemůže kamarádit s někým, koho na deset metrů nemůžete rozeznat od Petra Kellnera.

Tak jsme to šli s klucíma zapít.

Naposledy v téhle sestavě to skončilo tím, že jsem z pódia instalovaného na dnech vína hýkal na celý Svoboďák Chcete rokenroool? Včera to bylo civilizovanější – ale užili jsme, to zas ne že ne. Trochu mě zaskočilo, že Metaxa leckde stojí dvakrát víc než v Airku, ale, kamarádi, nebojte se, vrátím vám to i s úroky.

Jen těch pět měsíců bez T.ova běsnění, to bude pěkná pruda. Abych konečně začal skládat to origami.

Komentáře (5)