sobota, 24. dubna 2004, 20.17
Do Prahy jsem se vždycky nehorázně těšil; Matka měst, Stověžatá… Pro kluka z Brna zdroj nekonečné fascinace.
Včerejší výlet do kina Konvikt ale nebyl na to samé brdo. Když do Práglu nejedete kvůli Orloji a Karlovu mostu, začnete si všímat docela jiných věcí.
Praha je – navzdory všemu, co se o ní v mé vesnici říká – ospalá; dokonce i v pátek odpoledne, a den před začátkem toho, o čem si všichni myslí, že to sleduje celá planeta. A to se mi tuze líbilo. Nikdo nikam nespěchal; řidiči pouštěli na přechodech, číšník v kavárně vedle Ponrepa připravoval espresso celé věky (nakonec bylo ale skvělé – a za necelé tři pětky!), šatnář v Konviktu podřimoval u tranzistoráku hrajícího dechovku a všechny zelené plochy byly zaplněné děckama se psy a frisbee. Pohoda.
Praha je špinavá. To se mi nelíbilo vůbec. Takový bordel jste opravdu nezapsali. Vrcholem všeho byly záchody na nádraží na Florenci; urvané umyvadlo a namísto lesknoucí se podlahy chcankobrod. Člověk by netušil, že za týden vstupujeme do Evropy; spíš to vypadalo, že jsme před týdnem vystoupili z Afriky.
A filmy? Z Lady from Shanghai (s francouzskými a vlámskými titulky) si už teď pamatuju jen krásnou Ritu Hayworth a vymykajících se posledních deset minut. Ale nefalšovaná cynická gangsterka White Heat za to opravdu stála od začátku až do konce; tak třeba někdy ve Filmovém klubu…