středa, 5. ledna 2005, 16.17
Trochu mě mrzí, že si Česká televize představuje v posledních letech veřejnoprávní službu tak, že vezme nováckou soutěž, a namísto šestnáctiletých dětí v ní nechá hrát šest set let staré mrtvoly – ale to sem teď nepatří.
Kdyby mi nebylo úplně jedno, jestli Největšího Čecha vyhraje Havel, Masaryk nebo Petr Čech, nominoval bych těhle 9 + x velikánů, a být pak jediným hlasujícím, takhle by vypadalo i závěrečné pořadí:
- Čeští piloti RAF
Zatímco převážná část národa dumala nad tím, jak si potají vypěstovat husu a tabáček, tihle kluci (a holky?) nasazovali životy, aby zachránili civilizaci před ďáblem. Odměna? Vyloučení ze společnosti, věznění, mučení. A přitom: Never in the field of human conflict has so much been owed by so many to so few.
(Winston Churchill) Dlužní jsme pořád, a budeme navždycky.
- Tomáš Baťa
Pravý opak komunisticko-socanské představy podnikatele-lumpa. Pionýr marketingu. Důkaz toho, že nemusíme vždy být těmi malými, zakřiknutými a ukřivděnými – ale i světovou velmocí, byť třeba jen v jednom oboru. Že prosperitu a všeobecný rozvoj nemůže přinést přerozdělování, ale pouze nadšení do práce, odvaha, a respektování přání a potřeb druhých. Že politika a byznys mohou být úzce propojeny, jsou-li jejich postavy velkými osobnostmi.
- Antonín Dvořák
Jediný český skladatel, u jehož hudby slzím. A nejenom já, ale také celý svět. (Ale samozřejmě všechen respekt taky Janáčkovi, Smetanovi, Martinů…)
- Karel Čapek
Obrovská duše, jejíž výtvory budou mít co říct i za stovky let. Viz třeba Ať nás spojuje všechno, co nás dělí! (Satori v Brně, 24. února 2004).
- Jan Hus
Jeden z prvních liberálů v historii; vždyť jeho učení přenášelo povinnost rozlišování mezi dobrem a zlem z ideově ochrnuté úřednické instituce – katolické církve – na bedra jedince. Držel se své pravdy, i když věděl, jakou si to vyžádá cenu. Dokázal bych něco takového já? Jen stěží…
- Gregor Johann Mendel
Teď nevím, byl to vůbec Čech? Tak jak tak, položil jedny z nejodvážnějších hypotéz v dějinách moderní vědy. Potvrdily se. A změnily svět. A bacha: nacizmus nebyl chorým dítětem genetiky. Jeho maminka byla modernistická posedlost sterilností; v těhotenství navíc pila a kouřila.
- Milan Kundera
Být ten titulek živý, cuká sebou a snaží se z žebříčku Čechů utéct. Ale on živý není. Směšné lásky, Žert – tohle není provinční literatura, ne ne.
- Bohumil Hrabal
Pan Básník. Kdo takhle zportrétuje další generace?
- Vojtěch Jasný
Jeho filmy jsou dechberoucími výpověďmi o člověku, a všech vnitřních i vnějších zápasech, které je nucen po celý život vést; i když jsou příběhy, které divákům nabízí, univerzální, pořád je v jeho díle něco velice českého – čert ví co, nikdy jsem na to pořádně nepřišel. Je to ale právě ten rozdíl mezi ním a známějším Formanem, který po Hair sklouzl do hollywoodského řemeslného průměru, právě ten důvod, proč se dostal do mého žebříčku místo něj.
- Radim Hladík
Měla tahle strana železné opony většího rockera? Poslechněte si někdy rychle po sobě Meditaci českého Blue Effectu a Wheels on Fire anglické superskupiny Cream. Budete překvapení. O bigbítu jako pilulce proti depresi z totality ani nemluvím. Look at the snakes!
A proč ne…
- Karel IV.?
Nic o něm ze školy nevím. Kromě toho, že byl úžasný, skvělý, báječný, že toho hodně postavil a hodně vyženil. A nemám moc důvodů hledat si někde méně citově zabarvené informace.
- Tomáš G. Masaryk?
Nikdy jsem pořádně nepochopil, čím se vlastně vyznamenal. Ubránil Hilsnera – to bylo šlechetné, ale největšího Čecha bych z něj kvůli tomu nedělal. Rozbil monarchii – dnes takovým lidem říkáme separatičtí extremisté… Já nevím, v tak dávné době už se prostě nevyznám, nejspíš už nemám právo někoho, kdo v ní žil, odsuzovat, nebo naopak vyzdvihovat do nebes (s čestnou vyjímkou Jana Husa).
- Edvard Beneš?
Nikdy si neuměl vybrat silné spojence. Dvakrát byl jeho národ ohrožen nejšílenějšími ideologiemi, které kdy Evropa poznala – dvakrát bez hlesnutí vyklidil pole. Nemám ho rád.
- Václav Havel?
To je složité. Když mi bylo šest a byla revoluce, Havel byl hrdina. Ikona. Doteď jsem rád, že jsme do těch prvních demokratických let šli s prezidentem, který měl takový přesah, tak bystrou hlavu, takový pracovní zápal; který neustále připomínal, že není jen saldo zahraničního obchodu a růst DPH, ale i Tibet a rozevírající se nůžky mezi námi a třetím světem. A pámbů zaplať, že jsme tu před revolucí měli takovou disidentskou osobnost. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že během těch dvanácti let na Hradě drastickým způsobem zesenilněl a zmonarchovitěl. Státní ocenění pro přátele a milosti pro jejich příbuzné. Teoretická nadstranickost, praktické intrikářství a výpady ze zálohy. Loni zjara jel do Indie přednášet o nebezpečí globalizace – jako eurofanatik -, a o ekologické krizi – kolonou pěti mercedesů -. To už je moc.
- Jaromír Jágr?
Víte, kdo vyhrál Art Ross Trophy loni? Předloni? Natož kdo byl před pěti lety třebas nejlepší lakrosový střelec světa? Ne? Ale Džégra zná podle vás celej svět, co?
- Franz Kafka, Ferdinand Porsche, Sigmund Freud, Kurt Gödel…?
Byli to Němci. A s těma jsme jak-se-patří zatočili, podle zákonů kolektivní viny. Dobře nám tak.
Jinde, dříve
Tady, potom
Nemám moc velkou chuť v komentářích rozebírat proč toho jo, proč toho ne, proč byl Havel superhero, proč byl Baťa vykořisťovatel. Respektujte to. Ale na vaše žebříčky bych se podíval rád.
Komentáře (22)