pátek, 19. března 2004, 01.19
Prospěte se o něco déle než obvykle. To je základ.
V jedenáct se v Denisových sadech sejděte s S. a hodinkou a půl pošťuchování se, pokukování po lidech a plánování výletů za město oficiálně prohlaste jaro za zahájené.
Pak si v Domě pánů z Kunštátu vyzvedněte skládací stánek a petiční archy – a hurá na Hlavas. Lidi, sbírat podpisy do petice za vyhlášení referenda o (ne)přesunu nádraží je divočina. A tu já rád. Když se na jedné straně stánku oblizují somrák se somračkou (lásce a mladým samozřejmě fandím – a somrákům vlastně taky – ale trochu to brzdilo provoz a narušovalo statiku stánku…), na druhé se dost nahlas hádají dva důchodci a do toho jakýsi zatoulaný jezevčík sbírá odvahu k počůrání vyplněných archů, člověk pozná tajemství asertivity. (Tím tajemstvím je mít asertivního kolegu; L. ovládá umění poslat někoho do prdele těmi nejmilejšími slovy, které obtěžující osoba v posledních letech od někoho slyšela… ale to už odbíhám.)
Po pěti hodinách nepřetržitého vysvětlování, argumentování a přemlouvání (vynikající trénink, pokud – stejně jako já – míříte na vysoká místa!) půjdete domů s konejšivým vědomím, že to tu ještě není tak úplně v řiti; lidi vědí, že se má nádraží přesouvat, vědí, že magistrát mlží, jako kdyby v jeho budově žil Rákosníček, že si město spálilo prsty odsunutím autobusového náraží a byla by blbost sahat na tu plotýnku znova, že cestu zadlužování prošlapala Argentina a teď nám mává ze sraček; podepisují, děkují, přejí štěstí, berou si podpisové archy do zaměstnání, vyptávají se, poslouchají, protiargumentují, souhlasí a nesouhlasí, chtějí se podívat na internetové stránky. A usmívají se!
Potom do sebe doma hodíte čínu a valíte na fotbálek. Mrvíte to nehorázným způsobem, zakopáváte o míč a míjíte prázdné branky. Nesmíte ale zapomenout na to, že je to jen sport, který je na světě jen a jen pro radost (na což se ovšem kurevsky často zapomíná), ne pro vytváření si nových komplexů; kór když vidíte, jak balón hraje s ostatními :-)
Až půjdete domů, nezapomeňte si v nonstopu koupit kokosovou margotku a pomalu, opravdu pomalu ji sníst.
A až budete usínat, myslete na to, jak si zítra znovu o něco přispíte (protože to je opravdu základ); ráno si uvaříte zabijácké kafe, rozložíte si na zahradě lehátko, nacpete si dýmku švestkovým tabákem a vytáhnete ty nejzábavnější skripta (Milá poradno, zajímá mě Ferdinand de Saussure, jsem v pořádku?
).
Jo, a taky to všechno nesmíte zapomenout spotnout… příští čtvrtek si to ve vašich blozích zkontroluju.