Nekuř a cvič, a budeš zase chlapík (Satori v Brně, 9. září 2004)

čtvrtek, 9. září 2004, 14.55

Tohle je po třech a půl letech můj první den bez cigarety. Ráno jsem si prohnal porost na hrudníku žiletkou, aby bylo kam lepit nikotinové náplasti, uvařil si kafe – a nezapálil si u něj.

Původně jsem chtěl se vším (ano, se vším – vysvětlení přijde vzápětí) praštit už po návratu ze Sušice, ale z třiceti cigaret, tří velkých teplých jídel plných prázdných kalorií a šesti piv denně se do poustevničiny rovnýma nohama skočit nedá. Tedy aspoň těma mýma.

Týden jsem se tedy duševně i fyzicky připravoval, a dneska… stopka.

Žádné cigarety, žádné pivo, půllitr vína na týden, žádná tráva, žádné sladkosti, žádné vepřové a hovězí.

A kliky. A sedy-lehy. A běhat.

Víte, proč byly všechny předchozí pokusy o detox neúspěšné? Protože jsem si pokaždé odříkal jen jednu z věcí, kterými jsem si zasíral tělo i hlavu, a nahradil ji něčím jiným, stejně dryáckým.

A víte, proč si myslím, že tenhle pokus bude úspěšný?

Protože mi už ze sebe bylo fakt blbě. Poté, co jsem před dvěma týdny prošel v nepříčetném stavu sám v noci Akátky (!) a druhý den dopoledne mi nezbylo než vyhodit z pokoje pár dutých věcí, jsem se za sebe styděl jak už dlouho ne.
Protože už mi snad všichni v mém okolí dali najevo, že jsou přesvědčení, že jsem slabota, která se cigaret nadosmrti nezbaví. A já chci malověrným vypálit rybník; už se mi to podařilo s vysokou, na které dostávám známky o dva stupně lepší, než jaké mi do vysvědčení vypisovala všechna ta ztělesnění komplexů na gymplu, a ten pocit je božský.
Protože pupek, vlasy načichlé kouřem a čelo permanentně zrosené potem nepatří k výbavě metrosexuála.
Protože se rozhodně chci dožít odtajnění svazků z vyšetřování atentátu na Kennedyho (2039).

Vůle je velká, ale stejně mi, prosím, držte palce.

Komentáře (22)