středa, 24. března 2004, 00.48
Funny Games (Michael Haneke, Rakousko, 1997)
S K. jsme se přehlédli v programu Dnů evropského filmu a mysleli si, že jdeme na melodrama.
Melodrama to nebylo. Nebyl to ani thriller; název toho žánru totiž pochází z anglického slova thrill, napínat, a Funny Games nenapínaly. Funny Games trhaly.
Byla to charašo horrorshow. Něco šíleného. Bestiálního, sadistického, zvhrlého a… neuvěřitelně pravděpodobného. Tohle se může stát nám všem; každý víkend, každé prázdniny, kdykoliv, kdybychom to nejmíň čekali.
Co přesně?
Nepovím: koukněte se sami. Ale – proboha! – nezkoušejte to zkouření. Nebo se z těch vizí už nevyhrabete.
Jsem rád, že mě nějaký film zas dokázal pořádně zarazit do křesla. Nejenom svou krutostí k postavám i divákovi, ale také sarkastickým nadhledem nad sebou samým.
Zatím za sebou nemáme ani devadesát minut. A vy určitě chcete pořádný konec plnohodnotné zápletky, že?