čtvrtek, 21. října 2004, 03.49
Tradiční dušičková závist chovaná k těm na druhém břehu Styxu promluví do playlistu nanejvýš Tomem Waitsem a Nickem Drakeem. Teď poslouchám tohle:
- Love Me Fender (2004)
Ultramixová best-ofka české kytarové scény. Dávám si za úkol svazácký zavazek blíž prozkoumat November 2nd, Southpaw a Roe-Deer.
- R.E.M.: Dead Letter Office (1987)
Country z doby, kdy melodie Losing My Religion existovala jenom ve Stipeových snech. Hudba do pohody.
- R.E.M.: Around the Sun (2004)
Pořád si na tyhle remka nemůžu zvyknout. Mám strach, že už se nezaposlouchám, i když třeba takovou Final Straw opravdu můžu.
- Khoiba: Nice Traps (2004)
Na Island pořád nemáme, ale na našem dvorečku se teď opravdu začíná blýskat; přinejmenším už fráze »poslouchat českou hudbu« neznamená to samé jako »mít velké srdce«. Anebo jsem byl dřív ještě větší kulturní ignorant než teď, možné je všechno.
- Moby: Play (1999)
Tak dlouho se šátrá rukou pod postelí, až se starý Moby najde. Honey hráli při přehlídce prací studentek SŠ textilní během předávání cen pro mladé umělce Brněnské kolo v roce 2001. Z mého místa v publiku bylo vidět do zákulisí; pohled na tolik krásných ňader najednou byl nad všechny diplomy za básničky. Zvláštní, jak se mi to teď v 3.33 ráno celé vybavilo a přinutilo mě to jít napsat tenhle příspěvek.
Z »Víkendu plného kultury« zbyl minulý týden kvůli dešti a blbé náladě jen koncert -123 minut. Děsí mě, kolikrát jsem tuhle vychytanou kapelu bez zájmu nechal projet Brnem.
Komentáře (1)