čtvrtek, 23. prosince 2004, 03.10
(Nečtěte, pokud si nechcete pokazit Svátky!)
Kdyby mě zas někdy napadlo jít na třídní sraz, vezměte mě, prosím, kovovou tyčí přes koleno.
S M. a M. (ne z V. M.) jsme utekli brzo, pořád ale ne dost brzo. V Livinu jsme do sebe na stojáka obrátili jednu desítku, a když jsem prolomil hloupé ticho otázkou Taky máte pocit, že nikam nepatříme?
, jeden M. přitakal a druhý mě jenom probodl pohledem.
Tak strašný byl večerní flirt se středoškolskou minulostí.
A vyhlídky? Pozítří rozbalím a prolistuju pár knížek o filmové teorii – ne že bych do ní byl tak zažraný, prostě jsem netušil, co si přát. Pak, když mi zmizí knedlík z krku a vše ostatní taky klapne, na dva dny Šumava. A potom šprtat.
A snít o ruce, která by mi zčechrala vlasy, když to potřebuju, o pokoji s výhledem na alespoň jeden zelený list, nebo aspoň seschlou větvičku, o smysluplném vyplnění všech těch zbytečných odpolední, večerů a nocí. O životě, který by se tak silně nepodobal předpeklí. Pokud tohle jsou ta zlatá vysokoškolská léta, děsím se toho, co má následovat.
Detoxification
Purification
The ravaged corner
Cold and embittered
Run away – run away as fast as you can
From anything that needs discipline
The year of purification
The year of purification
Manic Street Preachers: Know Your Enemy
Miluju Vánoce. Myslím to upřímně.