pátek, 1. října 2004, 14.04
V sobotu devátého se v Brně koná referendum o budoucí poloze hlavního nádraží; pokusím se teď přesvědčit čtenáře, kteří se ho můžou zúčastnit, o tom, že je dobré k němu jít a odpovědět na krkolomnou otázku Souhlasíte s tím, aby město Brno v samostatné působnosti podniklo všechny kroky k modernizaci železniční stanice Brno-hlavní nádraží ve stávající poloze podél ulice Nádražní?
kladně.
Osmnáct miliard, které by podle agentury Marco, propagující přesun, stála jak rekonstrukce stávajícího železničního uzlu, tak výstavba úplně nové čtvrti na jeho místě a nádraží v Komárově, ve druhém případě neobsahuje tak zásadní položky, jako jsou přivedení tramvajových linek a další infrastruktury k novému hlavasu, vybudování protipovodňových bariér, a také zkultivování prostorů současného hlavního nádraží. To vše bude muset město zaplatit, pokud má být komárovské nádraží provozuschopné. Budou to desítky miliard, tedy řádově několik ročních rozpočtů města.
Před několika dny se začal cukat klíčový investor (stát), velmi nejisté jsou i peníze z fondů Evropské unie. Rekonstruovat nádraží a železniční uzel v současné poloze lze po etapách, podle aktuálních finančních možností města. Nové nádraží se dá postavit pouze sakum prásk celé najednou, a pravděpodobnost, že za několik let bude v Trnité strašit nedostavěný betonový kolos, a Brno vyhlásí bankrot, je příliš vysoká na to, abychom tuhle megalomanskou akci riskovali.
Marco argumentuje tím, že oprava starého hlavasu bude probíhat za plného provozu, a tudíž bude cestování nepohodlné. To je pravda. Výstavba nového nádraží ale na patnáct let ochromí automobilovou a autobusovou dopravu na velkém městském okruhu v okolí nádraží Zvonařka, a dotkne se tak ještě více lidí. Nebojme se rekonstrukce.
Ano, na nádraží je teď zoufalý pohled. Budova je oblepená nonstopy a hernami, podchodem se kvůli stánkařům skoro nedá projít. O smažkách v okolí ani nemluvě. Děs.
Za tenhle stav ale může vedení města a další veřejné instituce, ne poloha železničního uzlu. Argument, že je zapotřebí postavit nové, kulturní nádraží, je chánovský až hanba. Na staré se zapomene a nové bude pár let pěkné, než…
A přitom stačí pořádný klacek na socky a nůžky na smlouvy se stánkaři; pokud s Balkánem kolem nádru není nikdo schopný zatočit teď, proč bych měl věřit, že se to v Komárově podaří? Proč ve starém nádraží a prostorách podchodu zabírají bufety, pajzly, herny a stánky se spodním prádlem místo stylovým kavárnám, vycíděným fastfoodům a všemu ostatnímu, co město slibuje v nové nástupní hale? Brno bylo a je jánabráchovským zapadákovem, a tím zůstane i se čtrnácti novými peróny. Bláhový, kdo si myslí, že sem nový nádr přinese západoevropské standardy péče o město a veřejné prostory, a jelimánek, kdo čeká, že se křižovatka Masaryčky a Nádražní po přesunu uzlu zkulturní.
Podobně zavádějící je tvrzení, že Trnitou škrtí trojúhelník železničních tratí. Koleje jsou podtunelované, čtvrtí prochází VMO, autobusové nádraží je pět minut pěšky a osobní i nákladní železniční tři minuty autem. Ideální prostředí pro podnikání. Za úpadek jižního centra může nerozhodnost odrazující investory už osmdesát let, ne koleje. Jasně, těch je i tak v Trnité moc: Ať mi ale nikdo netvrdí, že provoz nelze počítači (a v první řadě privatizací železnice, samozřejmě) zefektivizovat natolik, aby z železničního monstrplacu zůstal pouze jeden průtok.
Ve zkratce: Je zapotřebí rekonstruovat staré nádraží, a udělat z něj změnou přístupu magistrátu, policie atd. opět kulturní místo. O jižní centrum ať se stará soukromý sektor, jemuž by město konečně mělo rozvázat ruce odstoupením od svých aktivit v Trnité a Komárově.
Jednu dobu byla nejčastěji používaným argumentem pro přesun nádraží třicítka, na kterou při průjezdu současným uzlem musejí zpomalovat rychlovlaky, což prý ohrožuje pozici Brna na trase VI. koridoru. Na tuhle pitomost velmi trefně zareagovali čtyři vysokoškolští učitelé hospodářské politky a geografie ve starším článku pro Respekt, ze kterého jsem tu citoval v červenci. Doporučuju, už proto, že tihle chlapíci zřejmě rozvoji měst rozumí lépe než nejhysteričtější zastánce přesunu, bývalý primátor Duchoň, vzděláním fyzik.
Dokončení VMO (tunel Dobrovského, přemostění Maloměřického nádraží), rekonstrukce náměstí Svobody, prodloužení tramvajové tratě na Lesné a v Líšni, síť cyklostezek. Většina z těchto projektů – a zhruba dvacet dalších – bude kvůli investicím do projektování a výstavby nového nádraží odsunuta do nedohledna. To je cena, kterou Brňané zaplatí v případě neúspěchu referenda za své komplexy vůči Praze a Vídni (o čem jiném celý nový hlavas je?).
Lidé, kteří ze dne na den sníží předpokládané náklady na rekonstrukci ŽUB na dvě třetiny původní hodnoty (loni na podzim se mluvilo o 28 miliardách korun, viz již zmíněný článek v Respektu), a kteří považují takový zásah do tváře města za odbornou záležitost, snaží se tedy zabránit občanům, aby o ní rozhodovali sami v referendu, a přitom ignorují výzvy skutečných stavebních a dopravních odborníků k odstoupení od plánů přesunu nádraží, nejsou subjektem, kterému bych byl schopen uvěřit jediné slovo. A rétorika agentury Marco, propagující přesun, mi natolik připomíná rétoriku Rudého práva (rozvoj města si nenecháme rozvracet žádnými reakčními, ekologicko-teroristickými silami…), že nezbývá než utrousit: Leda nasrat, pánové (a dámy).
Devátého října přijďte k referendu, a hlasujte pro rekonstrukci hlavního nádraží ve stávající poloze (odpověď ANO). Aby byl výsledek referenda závazný, je zapotřebí padesátiprocentní účast (mimořádně pitomý zákon, o němž rozhodli lidé, které nepřišla volit ani třetina občanů), takže nažeňte k urnám i všechny své známé.
Pěkně prosím.
(Pro ty, kteří mě neznají: Nejsem anarchistický ekologický aktivista, ani žádná jiná z pohádkových bytostí, kterými Marco tak rádo straší. Od získání volebního práva dávám hlasy ODS a nestydím se za to; chování téhle strany na regionální úrovni mi ale v posledních měsících svou velikášskou a autoritářskou socanskostí vyráží dech.)