úterý, 18. ledna 2005, 19.23
Včera jsem se na celý den zavřel do fotokomory, abych nazvětšoval pár fotek, a měl co přinést na čtvrteční zápichovou schůzku.
Nejdřív jsem hoďku zkoušel, který ze dvou zvětšováků je funkčnější, a jeho nefachající součástky pak vyměňoval za ty fachající z druhého. Potom jsem nemohl najít klíče od skříňky s chemií naší skupiny, tak jsem musel naprosto nepravičácky ulít čtyři centilitry cizí vývojky.
Film z pátečního výletu s N. jsem stačil poničit už den předem, při vyvolávání. Poškrábal jsem ho při dvojitém pokusu o zavedení do tanku, nakonec jsem ho vymáchal v příliš slabém smáčedle, takže na něm zůstaly kapance. Doufal jsem, že z toho něco dostanu, pět papírů na to padlo, a všechny šly v komoře z ustalovače rovnou do koše.
Zbylých pět jsem vyplácal na fotkách ze staršího filmu. Všechny se mi při praní ošklivě poďobaly, nejspíš proto, že z kohoutku tekla střídavě ledová a střídavě vřelá voda.
Být v té laboratoři něco mého, roztřískal bych to na prášek.
Zápočet bude spíš za rétorické schopnosti než za fotografickou zručnost. Praktika se vrací opět na dno skříně, a i když mě ten můj postarší digitální kompakt sejří, pořád je to ještě zásadní úspora peněz i nervů.
Letos jsem ještě nespal víc než pět a půl hodiny. Potom, co jsem celý včerejšek strávil ve tmě, jsem byl na postel zralý tuplem. Naordinoval jsem si dvanáct hodin spánku.
Zvláštní zkušenost.
Probudil jsem se sám od sebe v šest ráno. Čtvrt hodiny mi pak trvalo, než jsem znova zabral, a byla to ta nejšťastnější část celé noci, protože se mi zdály buď velice ujeté sny (že mají všichni lidé kolem mě docela jiné vzdělání než ve skutečnosti), anebo přímo noční můry (K. se promění ve zrůdu a honí mě po lese). Podruhé jsem se probral až ve dvanáct, a nemůžu říct, že by to bylo úplně. Doteď jsem jako kdyby mě někdo praštil palicí po hlavě, ať vypiju kafe kolik chci.
Když jsem měl před šesti lety jako první ze třídy na gymplu discman, netušil jsem, že budu asi poslední, kdo upgraduje na modernější technologie. iRiver iFP-890 zatím jenom příjemně překvapuje, nejúžasnější fičurou je podpora formátu Ogg, který na nižších bitratech nabízí výrazně lepší kvalitu než mp3ky. Recenze bude, a stejně tak podrobný návod, jak ultimátně převést cédéčko do oggu.
A teď hurá do práce, před dvěma týdny jsem slíbil opravit svůj článek pro BiographOnline a před čtvrt rokem něco e-mailovat sekretářce. Skončím v pekle.