pondělí, 13. prosince 2004, 16.08
Posledně jsem to jen tak naťukl, dnes to dopovím.
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou nebudu jíst maso. Docela přesně vím, odkud se to náhlé rozhodnutí vzalo. Z knížek.
Jednou za rok Jeleni loví lidské bytosti. Dělají nejrůznější věci, které k nim lidi neodolatelně přitahují; každý si pak vybere jednoho člověka. Toho Jelen zastřelí, a on ho musí stáhnout z kůže, odtáhnout domů maso a sníst ho. Tak se Jelen dostane dovnitř člověka. Čeká a skrývá se v něm, člověk o tom ale neví. Až se hodně Jelenů dostane do hodně lidí, všichni najednou zaútočí. Ti, kteří v sobě žádného jelena nemají, budou také dost překvapeni, a všechno se poněkud změní. Říká se tomu převrat zevnitř.
Gary Snyder: Dlouhé vlasy, překlad M.K.
Ta báseň ještě pokračuje, a dál je ještě krásnější.
Tenkrát jsem začal přemýšlet nad tím, jestli opravdu musím stát na vrcholku potravního řetězce.
Jak mi to tak pár týdnů vrtalo hlavou, během dvou večerů jsem přečetl Pí a jeho život (mimochodem, skvělý vánoční dárek pro někoho, kdo má rád třeba takového Coelha). Čtyři dny na to jsem si uvědomil, že nejím maso. Prostě jsem už neměl chuť. A už se mi ani nevrátila.
Minulý víkend jsem se konečně dostal k Nejbližším příbuzným. Ta kniha mě jednou věcí moc potěšila: Konečně jsem o tom, že se ve schopnosti vnímat utrpení, ve složitosti sociální organizace a ve spoustě dalších »humanitních výdobytků«, prakticky nelišíme od zvířat, slyšel od renomovaného profesora psychologie, nejen od zpukaných hipíků. Ne že bych to dřív nevěděl, ale… Bylo to fajn ujištění. A spálení mostů.
Ono je to všechno mnohem složitější, než se zdá. Dát si kousek pašíka od příbuzných, když víte, že celý život vesele poskakoval kdesi na Vysočině, možná není takový průšvih, jako schroupat sušenku, kvůli které nějaká slípka trávila svůj čas snášením vajec v prostoru o velikosti krabice od bot. Tohle je na všech těch státních a evropských orgánech, které se starají o spotřebitele (ale taky na »šetrných« soukromých společnostech), úžasné. Na obalech musí být vyznačené kdejaké barvivo, ale ne to, v jakých podmínkách jsou chována zvířata, která poskytla mléko nebo vejce.
Nedokážu si totiž představit sám sebe, jak blokuju vjezd na jatka; rozhodnutí jíst nebo nejíst maso musí udělat každý sám za sebe. Když jsem si ale vybral, že pro můj plný žaludek bude trpět co nejmíň tvorů, snad bych mohl mít možnost připlatit si pár korun za nějakou autoritou ověřené šetrné zacházení s těmi tvory, ne?
Anebo už něco na způsob Fair Trade funguje i se sušenkami, jogurty a sýry, ale já o tom zase nevím?