pátek, 3. září 2004, 13.41
Omluvte sníženou technickou i uměleckou kvalitu fotografií, je zapříčiněna stářím léta, jehož vrcholem byly právě čtyři dny v rodném městě K.
Gazík
Divili byste se, kolik zábavy si můžou tři lidi přes dvacet užít v nepojízdném vojenském autě. (Bože, to je zase dvojsmysl. Samozřejmě, že jsme si jen hráli na vojáky…)
Mým spolujezdcem je J. Než jsem přijel, K. mi slibovala, že v Sušici poznám někoho, kdo je úplně stejný jako já: J. Nevěřil jsem až do chvíle, kdy jsme oba hodinku od sebe vytáhli ze stejné hromady časopisů na chalupě stejný plátek pro děti, začetli se, řekli Tohle je dobrý
a přečetli tu samou pasáž o princezně Kudrlince a princi Pfefermintovi.
Koťata
Bylo jich všude plno. Sežraly nám salám, načůraly do bot, ale utopte něco tak roztomilého…
Obrať se
J. našel ve stodole úderný plakát:
Já s ním zapózoval jakbysmet:
Horažďovice
Cestou na výstavu fotek, která se nekonala, jsem ztratil mobil, a nakonec jsme ještě zůstali viset v docela ucházející průtrži mračen. Stejně to byl výborný výlet. Procházka po Horažďovicích umytých deštěm, pizza, a taky Muller v zavřené vinárně, kam nás dostala A., pro kterou nic není problém (to je ta děvočka na kole) – »ohříváček na zimu«.
Kloub
Tak pohodová čerpací stanice pro lidské bytosti Brnu chybí. K. mě natočila zrovna když jsem něco vysvětloval V. a jal se kouřit. Dvě a půl mega, avi, bez zvuku.
Co fotoaparát nezachytil
- Dragostea Din Tei. Kdykoliv jsme zapnuli rádio, ozvala se tahle sračka. Valila se na nás jako mrtvoly ve Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
- Plzeňské pivo. Bylo všude, bylo levné, bylo vynikající.
- Zvláštní smutek cestou zpátky do Brna. Za hnusným vzduchem, zčichanými cikáňaty a šacováním před vstupem do jakéhokoliv klubu. Grrr.