sobota, 30. října 2004, 22.04
Podzim se přihlásil chladem jasných rán – a já do nich vyrážím v opelichaném svetru a staré větrovce. Nemůžu sehnat oblečení.
Před třemi lety nebyl problém: Svezl jsem se tramvají do starého Teska, popadl džíny, mikinu a dvě trička, prošel patro do obuvnictví, vybral polobotky a měl na celý rok klid. Ne teď.
Přitom jsem tak nenáročný:
- Tričko musí být s kulatým výstřihem. Dlouhý rukáv výhodou. Žádný text nebo potisk, pokud ho nepokládám za mimořádně esteticky – nebo politicky, v případě textu – hodnotný. Do pětistovky.
- Kalhoty musí mít zapínání na knoflíky (schází mi jemná motorika, a drát v oku je lepší než žalud v zipu). Prostorné kapsy, ze kterých ale nic nevypadne. Pevný, a přitom lehký materiál; většina mých kalhot skončila prodřená v koši po půl roce nijak nezatěžujícího nošení, a v těch neprodřených se mi zas potí zadek. Se skřípajícími zuby bych za vychytané gatě dal dva tisíce.
- Košile nechť vypadá formálně, ne ale železničářsky suše. Krásné měli v září u Wilvorsta na Jakubáku. Za dva a půl, což je prostě moc :-/
- Mikina nebo svetr musejí být delší než košile – tu totiž v životě nestrčím do kalhot. Co se vzhledu týče, platí to samé co pro tričko.
- Boty jen lehké, pohodlné, větrající, dobře padnoucí k méně formálnímu obleku i starým džínům. Pro zimní platí, že jedna sezóna jejich nošení musí stát méně než tisícovku.
- Brašna musí bez deformace pojmout tlustou knihu formátu A4, litrovou flašku, fotoaparát, blok, hafo psacích pomůcek, pouzdro s dýmkou, plechovku tabáku – a především diskman, ke kterému musí být velmi snadný přístup; ne ovšem pro kapsáře.
Požadavky, které mám na všechny části oblečení:
- Jen zemité barvy, prosím. Béžovou, hnědou, khaki, olivovou – a na oživení nejvýš kousek oranžové. A samozřejmě by to všechno mělo ladit – i vzorem.
- Syntetické materiály patří na kosmonauty, ne na alergiky.
- Nehlásím se k žádné kulturně-společenské vrstvě. Diskofilové, hiphopeři a matfyzáci ať si nosí co chtějí, já to ale na sebe nevezmu.
- S tím souvisí univerzalita; nerad se během dne převlékám a taky nerad někde vzbuzuji dojem, že tam nepatřím.
- Sport wear určitě ne, casual wear určitě ano. Hranice je tenčí než ta mezi příčetností a šílenstvím.
Kam už nevkročím:
- H&M (manšestráky prošoupané po měsíci nošení, mačkanice u kabinek);
- Kenvelo (nic nevydrží déle než půl roku);
- Móda Prostějov (z hladkého svetru se po třech měsících stal ovčí skalp).
Z Hypernovy jsem se dnes vracel s prázdnýma rukama. Nikde mě neoblékli. Udělal jsem si jen jednu docela malou radost…
Držte mi palce, ať se do příchodu mrazů stačím ošatit – a když poradíte (Tele, nevím, co řešíš, na Gagarinově 666 mají 50 % slevu na fantastický nadčasový oblečení pro volnej čas…
), budete zlatí.
PS: Jak nemám rád flashové prezentace, tak všechen respekt k Dieselovu katalogu.
Komentáře (17)